Z deště pod opak

Josef Pepson Snětivý: Z deště pod opak

Poezie

obalka-z-deste-pod-opak.jpgO básnické prvotině autora napsal Miloň Čepelka: „Jsem sbírkou Josefa Pepsona Snětivého opravdu mile potěšen. Až dosud jsem ho znal jako nápaditého, prostořekého, ironického a sebeironického prozaika, romanopisce i povídkáře, také jako nadšeného muzikanta, skladatele, textaře i hráče, a teď se mi představil jako poeta. A pochopil jsem, že stále zamilovaný muž, který k ženám vzhlíží s úctou, neboť v nich právem vidí jak pramen inspirující slasti, tak korektorky mužsky snivých úletů, rušitelky, ale i strážkyně ztrácené a vždy jen na mžik znovu nabývané kýžené rovnováhy, partnerky otevírající nám když ne dvířka, pak jistě aspoň kukátka do svědomí a do tajemných prostorů za zjevnou skutečností, nemůže básníkem nebýt. Poezie hodná toho jména snaží se pomoci nám v témž, a proto jsem se po prvotním užasnutí záhy přestal jeho veršům divit a začal je vděčně vychutnávat právě v rozmanitosti jejich tónin, jež míří od epigramu, haiku, litanii etcetera až k pouhému povzdechu, výkřiku či přísně uměřenému sonetu. Jsou nabity kladně i záporně, avšak jsou nabity. Tryská z nich energie, a ta mě budí, nutí mě číst a nebát se žít. Nečekat na odpovědi jednou provždy platné - ty ostatně neexistují - ale ptát se, ptát se, ptát se. Věřím, že otevřete-li se jim, vyvolají ve vás stejnou ozvěnu a stejnou chuť. A to vám ze srdce přeju.“

Brožovaná s klopami, obálka Opale Reference, 105x160 mm, 72 stran
Doporučená maloobchodní cena: Kč 129,-

Rožmberský sonet

Vteřiny, kdy Ti nesmím psát,
táhnou se jako líná smůla.
Proč jsi mě tehdy uhranula?
Dnes miluju Tě na kvadrát
a ruším, co jsem slíbil kdysi,
že nevylovím cizí vody.
Červenou růži utrhni si,
ať znovu vstanou slavné rody.

Zuzanou buď, já Petrem Vokem
stanu se, spolu lehkým krokem
protančíme pět století.

Půlnoční jiskra vyletěla,
ozáří klenot Tvého těla,
zlatý terč, rudé okvětí.

Poutní kostel v Klokotech

Tolik vladařů překonal,
ani nekynul,
ani nemizel,
veliký tak akorát do hledáčku poutníka.
A přece za několik let,
sotva mé dětství pláchlo za Kotnov,
umenšil se tak nenávratně.

Tu hádanku dám Otci,
má na to čas a kolárek.
Pak zavřu vrata oděná do mědi
a mé kroky se kompasí do cesty křížovaté.

Ruměnice v kořenech lip
(aspoň na něco se můžu spolehnout)
a Ježíš, který ponese svůj náklad
do rozdrolení malty.

Zánik tradičních řemesel

Krajánkům dali štempl do občanky,
básníkům zálohu na vděčné časy,
semleli mlýny i s pány otci.
Zbyl prý jen nějaký Polohrubín
odněkud z jižních Čech.

Před letní bouří

Hltavě dopít
a zatroubit prádlu na ústup,
než kolem pojede odbrzděný kropicí vůz.

Za chvíli nebe
típne o zem svou první ranní.
Tím spustí demoverzi pekla.

Strom,
do něhož uhodí blesk,
bude už navždy schizofrenik.

Den maskaronů

Nedělním ránem znějí nedočkavé zvony.
To je ten čas, kdy ožívají maskarony.

V poledním slunci lidé nastavují clony.
To je ten čas, kdy zašklebí se maskarony.

Ospalé dítě hladí vlídná ruka bony.
To je ten čas, kdy víčka tíží maskarony.

Zšeřelým sálem měkce doznívají tóny.
To je ten čas, kdy usínají maskarony.

V sadech a parcích sovy pořádají hony.
To je ten čas, kdy hluboce spí maskarony.

Haiku o rozdílných životních hodnotách

Jikry a mlíčí!
Přijedu mastnou tyčí.
Což se Ti příčí.

Muzikant na cestách

Raději nevědět,
kdo všechno přiznal rytmus
na téhle swingující posteli.
A potlesk?
Jen skandovaný déšť.

Náhrobní amen

Zde leží dobrý člověk.
Koupával se sice ve špíně,
ale uměl toho moc hezky litovat.