Retroperspektiva

obalka-retroperspektiva.jpgMiloň Čepelka o autorově druhé sbírce řekl:

„Josef Pepson Snětivý je ve svém častém osamění šťastný a plodný, je radost ho číst, je radost sdílet s ním každou jeho náladu, každé poznání, každé pobavení. Čtyři dvanáctičlenná Blues a v nich čtyři sonety, semtam nějaký limerik, pár haiku, anekdotka či epigram vedle vážného zahloubání, vše se schopností sebeironie a se smyslem pro jazykovou hravost a přesné myšlení. Všímejte si: puberty třešní, omšelého komínu, co je už dávno nekuřák, srpna, kolaboranta s podzimem, a toho, jak se na zhaslém nebi ocasí komety. Neopomeňte teorii velkého netřesku, dejte si pozor na upalovací krém a pak už hledejte sami. Pepsonovy básně obracejí skutečnost z líce naruby a z rubu na líc, nevyhýbají se provokaci a hodnocení („Sabinovo Věrné udávání“ a „nebráníme se, čímž vítězi chytře pokazíme radost“), přinutí vás jistá tvrzení si ověřovat. Je tomu například tak, že „čím černější je noc, tím spíš je vidět bílý dým“? Mám za to, že ne, ovšem je-li to dým „stoupající z našich těl“, je to básnická pravda nepochybně.

Jestliže se někdy básníci dělí na takzvané učené kontra spontánní, na myslivé kontra pěvce, odpovědně prohlašuji, že autor sbírky Retroperspektiva v sobě sdružuje oba druhy, a to je pro milovníka poezie radost.“

Brožovaná s klopami, lamino matné, 105x160 mm, 68 stran
Doporučená maloobchodní cena: Kč 129,-

Recenze:
http://www.literarium.cz/
http://www.webmagazin.cz/
http://www.literarium.cz/
http://ostrovknih.cz/
http://www.klubknihomolu.cz/

Srpen

Srpen, ten kolaborant s podzimem…
Zahradě vládne soudce Mulch.
Kočičí zoubky ostružin
zkoumají teorii velkého netřesku.

Vlk ve mně vyje samotou,
ale tak tiše,
aby nerušil ani sebe sama.

Sonet o ztraceném jaru

Ochotné řádky a pero,
večery stále delší.
Tesám tě do čtyřverší,
říkám si: „Dum spiro, spero.“

Zelená ovládla módu,
blíží se puberta třešní.
Tajemství ženského rodu
rozvezou poslové spěšní.

Voňavé přísliby září
ovadly na oltáři.
Vzpomínky vymřou po přeslici.

Z jihu se vracejí ptáci
v rytmu tvých ovulací.
Ztrácíme měsíc po měsíci.

Na letním bytě

Beru tě severní cestou
po vzoru pelargonautů.
Jsme sami, vesmír spí,
i révokaz přestal škodit vínu.

Čím černější je noc,
tím spíš je vidět bílý dým
stoupající z našich těl.

Střežím tě jako oko v Kyklopově hlavě.

U rybníka

Vodoměrky ztratily se v příšeří,
noční směna hladinu už neměří.
A já mám trochu strach,
že je to na vážkách.

Novoroční

Nová emise mých vyznání
nevzbudila zájem investorek
jen tramvaj uronila jiskru

Loudám se Prahou
co láska lásku mine

Nikdy není pozdě začínat
Nikdy není brzy končit

Pater semper incertus est

Až budeš davy přesvědčovat o jediném Bohu
plamennými ústy Jana Evangelisty,
až obklopíš se madonami překrásného slohu,
nezapomeň: Otec je vždy nejistý.

Vteřiny tvého orgasmu

Když to máš
a já ti hledím do očí
vidím v nich:

seismografy vesmírného třesku
sladkou nevědomost Oidipovy matky
ohryzek z jablka v Evině županu

Vteřiny tvého orgasmu
jsou dějinami světa

Sourozenci

Omšelý komín je dávno už nekuřák,
lehce se naklání – má na to věk.
Není to stárnutím, není to jenom tak,
v Pise má příbuznou. Kdo by to řek…

Vítr když rozhledně okénka vyčistí,
stoupne si na špičky, dohlédne dál.
Za mořem točí se s touhou i závistí,
kde její bratr je průlivu král.

Bratr komín, sestra zvonice,
on šamotový dělník, ona mramorová světice.
Bratr maják, sestra rozhledna,
on blikající strážce, ona po sto letech pohledná.

Varuj se inkvizice

Nepospíchej
choď s křížkem po autodafé
jinak tě podvraťáci Páně
oslepí falešným světlem
pod temnou kápí
dají ti poslední pomazání
upalovacím krémem
a ty pak zmrzneš
v ohni jejich posvěcené sebelásky.