Exupérymenty

obalka-exuperymenty.jpgO Pepsonově třetí básnické sbírce nechme promluvit osobu nejpovolanější, spisovatele a herce Divadla Járy Cimrmana Miloně Čepelku:

„Autor stále touží po lásce a dává se jí zraňovat, ví však, že bolest zúrodňuje. A pořád naléhavěji vidí, jak je svět plný klamu, krutosti, přetvářky. A proti nim plný snů. Rozpor s rozporem. Když odhalí a pojmenuje jeden, jsou hned na obzoru další. Ale tak to je a tak to být má. Cesty za pravdou jsou trnité a pravda je tajemná a vzdálená, ať už ji hledáme v jiných, nebo v sobě. Ptal se mě, zda to či ono slovo není snad nadnesené. Je život opravdu tou nejkrásnější válkou? Mám za to, že ano. A nemám nic proti vznešeným pojmům, jsou-li prožity. Jsem mu vděčen, že umí vzájemně převracet banalitu a bahnalitu. Že hledá harmonii v hormonii, louku má v létě včelijakou a slyší růže volající na Slunečního boha “Uvádíš nás do rozpuků!”, aniž naštěstí rozeznává, zda za to děkují, nebo si stěžují. Nejspíš obojí. Protože krása je ve víceznačnosti, nikoli v jistotě. Ač nikdy nesmíme přehlédnout, že ve stopách milované ženy rostou a kvetou vlhčí máky. Rovněž otázka, je-li na Měsíci i samota lehčí, je legitimní. A třebaže dnes lidé nejdou veršům naproti, platí též, že s každou básní jsme Ti, Bože, blíž.

Vraťte se prosím, listujte jako poprvé pěkně od začátku, najděte si znovu zde vyznačená slova, ba celé věty, jsem přesvědčen, že vyzbrojeni takto zvýšenou pozorností prostořekému básníkovi na konci knížky ze srdce poděkujete.“

Brožovaná s klopami, lamino matné, 105x160 mm, 64 stran
Doporučená maloobchodní cena: Kč 129,-

Recenze:
http://www.webmagazin.cz
http://www.klubknihomolu.cz

Rok beze Slunce, rok bez Tebe

(na 30. dubna 2014)

Stále jsi pro mě řeka,
jež mramorovou skálu ztéká.
Stále jsi pro mě řeka,
jež do Edenu tiše stéká.

Nemůžu zapomenout na podvazky,
zbyl mi tu elixír války a lásky,
řezaný v poměru jedna k jedné.
Mraky se odbrzdí, vítr zvedne.

Rok beze Slunce, rok bez Tebe.

Léto v tobě

Líné kroky vyplašily ptáky.
Cítím, že jsem opět optimista,
který našim tělům stébla chystá.
Ve tvých stopách rostou vlhčí máky.

Sonet o milování do krve

Erzsébet, hraběnko Báthory,
dovol mi hlídat tvé sklepy!
Varovným znamením navzdory
zůstanu, Alžběto, slepý.

Večer ti polibky rozezním
houslově klenutá záda.
Stanu se tvým sluhou pokrevním.
Půlnoční koupel si žádá

na špičku verše amonia.
Mě jako Draculu
připoutáš ke kůlu

zvrácenou verzí Ovidia.
Prosím jak poprvé:
„Miluj mě do krve!“

Odjíždím od tebe

Odjíždím od tebe
způsobem tak nenávratným
že ani nevím
zda to jen přeskočila deska
nebo jsem mlčky překročil
pohoří beze jména

Odjíždím od tebe
večerem tak osudovým
že ani nevím
zda vidím červánky
nebo snad vlakové návěsti
hlásí už navždy červenou

Můj letní den

Když ráno voní káva
a ve výlevce mizí kal,
nestane se nic nic nic,
jen klapnou víka popelnic.

Když večer vydýchává,
co ohnivý den spolykal,
čeká na mě nic nic nic,
to veliké nic bez hranic.

Haiku o životní výhodě

Kdyby jinak nic,
narodil jsem se v březnu –
mám o jaro víc.

Divné věci vylíhly se v těžké hlavě

Divné věci vylíhly se v těžké hlavě,
černý motýl zdomácněl v ní usedavě.
Nikdo nezavolá, nikdo netleská,
v kalendáři perspektiva nehezká.

Divné věci vylíhly se v těžké hlavě,
černí brouci množí se v ní nedočkavě.
Nic je nezahubí, nic je nezklidní,
v refektáři mlčí mniši nevlídní.